„Zatímco nejvíce žen (45 procent) plánuje výdaje na měsíc dopředu, v případě mužů je to pouze 25 procent. Převahu mužů lze naopak vidět v plánování na delší časové období. Například na čtvrt roku dopředu plánuje výdaje 16 procent mužů a jen desetina žen. Minimálně s ročním předstihem pak plánuje výdaje čtvrtina mužů a jen necelých 17 procent žen,“ uvádí průzkum společnosti Cofidis.

„Většina žen zajištuje běžný chod a provoz rodiny, což jim muži ochotně přenechají. Tedy aby děti měly zaplacené obědy, v pořádku jízdenky na autobus, aby byly uhrazeny běžné složenky a aby bylo na něco k večeři,“ říká rodinný poradce František Macháček.

„Aby byly zaplaceny všechny položky, které zajišťují běžný chod rodiny, to vyžaduje mít jasně rozvržené měsíční finance. Ženy, pokud pracují, tyto výdaje navíc hradí ze svého platu, takže pokud chtějí ještě něco ušetřit, musí plánovat v horizontu měsíce.“

O větších výdajích se v českých rodinách radí oba partneři společně, společně se také dohodnou, kdo a jakým dílem bude ze svého platu na naplánovanou koupi spořit. Potvrdil to například výzkum CVVM, který ukázal, že 58 % dotázaných soudí, že o rodinný rozpočet by se měli starat oba partneři společně, zejména co se týká velkých investic.

Vhodné je, pokud oba partneři vědí, kolik ten druhý zhruba vydělává

Jak se proměňuje rodina, proměňuje se i model rodinného hospodaření. Není vzácný případ, kdy více vydělává žena. Domácnosti, kde žijí partneři bez oddacího listu, často preferují systém, kdy každý žije tzv. za své. Nicméně stejně se musí většinou dohodnout na společných výdajích.

Peníze stranou

„Rodina totiž musí například počítat s tím, že při ztrátě zaměstnání partnera musí chod rodiny utáhnout ten druhý a naopak,“ dodává Macháček.

Každý by měl mít ale určitou rozumnou sumu, kterou může utratit nebo použít pro svoji potřebu, a to i ze společného účtu

Víc než polovina českých žen a mužů sice podle průzkumu CVVM považuje za nejlepší způsob rodinného či partnerského hospodaření společnou kasu, téměř polovina partnerů si ale současně vede paralelní rozpočty, o kterých ten druhý nemá ani potuchy. Podle psychologů utajené rozpočty ale spíše ohrožují soudržnost rodin.

Pro rodinnou atmosféru je spíše optimální, když ani jeden z partnerů není tím druhým nucen dělat doma tzv. stojku, tedy odevzdat či nahlásit všechny svoje výdělky. Vhodné je, pokud oba partneři vědí, kolik ten druhý zhruba vydělává, a dohodnou se na společné kase, na výši svého příspěvku. Každý by měl mít ale určitou rozumnou sumu, kterou může utratit nebo použít pro svoji potřebu, a to i ze společného účtu, aniž by se musel radit, či dokonce se dovolovat toho druhého.

Pokud první otázka na manžela, který přinese domů partnerce dárek, zní „kdes na to vzal a cos provedl“, znamená to, že v rodině a v jejím finančním hospodaření něco není v pořádku.