Všem začínajícím investorům je vštěpována strategie, jak optimálně rozložit své investice mezi akcie a státní dluhopisy. Dnes je však situace složitější. Úrokové sazby vesměs na nule, akciové indexy se pohybují na rekordních hodnotách a státních dluhopisy jsou drahé a jejich výnosy extrémně nízké. Může za to současná doba, kdy trh je nebývale silně deformován politikou a centrálními bankami. Zároveň však nulové úrokové sazby motivují lidi investovat.
Je pravdou, že současné nastavení tu ještě nikdy nebylo. Stimulace centrálních bank uvolnily do oběhu tolik hotovosti, že zastavily onu tržní logiku akcie vs. dluhopisy. Pro překonání inflace se ale stále nějaké investice nabízejí a nemusejí to být zrovna složitě konstruované certifikáty.
První možností je se odklonit od státního dluhopisu ke korporátnímu. Tady je třeba dbát na výběr emitenta, který pravděpodobně nebude z USA, ani Západní Evropy, ale bude mít dostatek prostředků na to svůj dluh splatit. Nemusíme přitom chodit daleko, velmi dobré příležitosti v tomto odvětví nabízí střední Evropa.
Již delší dobu ale doporučujeme spíše nadvažovat podíl tzv. alternativních investic v portfoliu. Vyšší výnosy totiž v současnosti nabízí například nemovitosti, zemědělská půda, eko-energie, nebo třeba investice do jednotlivých podniků. Růstu všech těchto aktiv se lze účastnit prostřednictvím fondů kvalifikovaných investorů. Tam nám legislativa umožňuje vstup až od 3,5 mil. CZK. Lze to ale obejít tím, že si investor vybere fondy u jednoho správce a menší investovanou částku do těchto speciálních fondů doplní například konzervativnějším portfoliem, nebo právě dluhopisy.
Lidé, kteří mají zkušenosti s nákupem nemovitostí, podniků, pohledávek, zemědělské půdy nebo třeba vlastní solární elektrárny se tímto dělí o své zisky s výhledem toho, že se jejich podnikání dále rozvíjí a roste v objemu. Výhodou takových investic je na dnešek velmi nadprůměrný výnos. Naopak nevýhodou může být jejich dlouhý investiční horizont. Takové investice mohou mít třeba i půlroční vypořádání. Vysvětlení je ale jednoduché – pokud se rozhodne větší počet investorů prodávat svůj podíl v půdním fondu, na druhém konci musí někdo fyzicky prodat hektary orné půdy. Aby ale nemusel jít s cenou dolů a ochránil investory, kteří ve fondu zůstávají, bere si na prodej určitou lhůtu.
Nejběžnější jsou dnes investice do nemovitostí, či – snadněji – do nemovitostních fondů, které mají ve svém portfoliu budovy a pozemky, jež dále pronajímají. Minimální investice zde zdaleka nemusí být zmiňovaných 3,5 mil. CZK, ale mnohem méně. Příjmy takových fondů se pak skládají ze dvou složek – pronájmu a nárůstu ceny nemovitosti. Když to zjednoduším, lze zisk z pronájmu považovat jako kupón z dluhopisu a nárůst tržní ceny, jako pohyb nominální hodnoty dluhopisu. Zmíněné jsou spíše jednodušší formy investic, které cílují své roční zisky přibližně k deseti procentům. Pro náročnější a ziskuchtivější jsou tu stále přímé investice do vína, umění, známek a třeba také veteránů, kterými nemyslím ty válečné.