Není překvapením, že investiční strategie Warrena Buffetta dosáhla mýtických rozměrů. Investice ve výši 8175 dolarů do Berkshire Hathaway Inc. (NYSE:BRK.A) v lednu 1990 měla v září 2013 hodnotu více než 165 000 dolarů. Pokud bychom vzali v úvahu stejné nastavení při investici do S&P 500, tak bychom v září 2013 získali 42 000 dolarů. Jak je tedy možné, že Buffett dokázal překonat tak výrazně trh? V článku se podíváme na nejdůležitější principy jeho investiční filozofie a metodologie.
Buffettova filozofie
Warren Buffett následuje školu hodnotového investování od Benjamina Grahama. Investoři zaměření na hodnotu hledají cenné papíry s tržními cenami, které jsou neomluvitelně nízko při srovnání s jejich vnitřními hodnotami. Neexistuje však všeobecně uznávaný způsob, jak zjistit skutečnou vnitřní hodnotu, ale nejčastěji se tak odhaduje na základě analýzy firemních fundamentů. Investor zaměřený na hodnotu hledá akcie, u kterých věří, že jsou podhodnocené na trhu, ale tato skutečnost není rozpoznána ze strany většiny ostatních kupujících. Dalo by se to také přirovnat k osobě, která aktivně hledá na jakémkoliv trhu velmi výhodné nabídky.
Sám Buffett však tento hodnotový investiční přístup posunul na další úroveň. Mnoho hodnotových investorů nepodporuje hypotézu efektivních trhů, ale věří, že trh nakonec začne upřednostňovat ty kvalitní akcie, které byly nějaký čas podhodnoceny. Buffeta nicméně nezajímají složitosti spojené s nabídkou a poptávkou na akciovém trhu. Ve skutečnosti se vůbec nezabývá aktivitami na akciovém trhu. V tomto důsledku můžeme zmínit jeho slavný citát: V krátkodobém horizontu je trh něco jako soutěží oblíbenosti, ale v horizontu dlouhodobém se stává zhodnocujícím strojem.
Jak si tedy akcie vybírá? Selekci akcií provádí pouze na základě celkového potenciálu společnosti – dívá se na každou z nich jako na celek. Držba těchto akcií je něco jako dlouhodobá hra, protože Buffett nehledá pouze kapitálový zisk, ale především vlastnictví kvalitních společností, které mají extrémní schopnost generovat zisky. Pokud Buffett investuje do nějaké společnosti, neřeší to, jestli trh pozná, že tak udělal dobře či nikoliv. Zabývá se především tím, jak mu může daná společnost vydělat peníze v rámci jeho byznysu.
Buffettova metodologie
V této části článku se podíváme na to, jak Buffett hledá cenově výhodné akcie přes kladení některých otázek sám sobě, když vyhodnocuje vztah mezi úrovní prvotřídnosti akcie a její ceny. Mějme na paměti, že toto nejsou jediné věci, které analyzuje, ale spíše se jedná o stručné shrnutí toho, co konkrétně hledá a na co se zaměřuje při svém investičním přemýšlení.
1) Podává společnost trvale dobré výsledky?
Někdy se rentabilita vlastního kapitálu (ROE = return on equity) označuje jako výnos akcionářů v rámci dané investice. Vyplývá z ní sazba, ze které akcionáři získávají příjmy z držby akcií. Buffett se vždy dívá na ROE, aby věděl, jestli má společnost trvale dobré výsledky při porovnání s dalšími společnostmi v rámci stejného odvětví. ROE se spočítá jako čistý zisk děleno vlastním kapitálem společnosti. Nestačí se však dívat na ROE jen za poslední rok, ale investor by měl mít možnost zobrazit tuto hodnotu za posledních pět až deset let, aby mohl zjistit, jaká byla historická výkonnost společnosti, a to vše srovnat s konkurencí.
2) Vyhnula se společnost nadměrnému zadlužení?
Poměr dluhu k vlastnímu kapitálu společnosti je další klíčovou charakteristikou, kterou Buffett důkladně zvažuje. Raději vidí malé množství dluhu, aby byl růst zisků generován z vlastního kapitálu a ne z půjčených peněz. Tento poměr se spočítá jako celkové závazky děleno vlastní kapitál společnosti. Výsledkem je proporce dluhu, který společnost používá pro financování vlastních aktiv, vůči vlastnímu kapitálu. Čím větší je tento poměr, tím více půjčených peněz financuje společnost, což je vnímáno negativně. Vysoká dluhová úroveň ve srovnání s vlastním kapitálem může mít za následek zvýšenou volatilitu zisků a velké úrokové náklady. Pro ještě přísnější otestování tohoto poměru někdy investoři používají pouze dlouhodobé závazky, a to místo celkových závazků, které byly zmíněny ve výpočtu výše.
3) Jsou ziskové marže vysoké a stále rostou?
Ziskovost společnosti nezávisí pouze na dobré ziskové marži, ale také na skutečnosti, jestli je v průběhu času rostoucí. Tato marže je spočítána jako čistý zisk děleno čisté výnosy (tržby). Pro dobrou indikaci historických ziskových marží by se měli investoři podívat minimálně pět let zpátky do minulosti. Vysoká zisková marže naznačuje, že společnost vykonává svou činnost dobře. Rostoucí zisková marže v průběhu času však naznačuje, že byl management společnosti velmi efektivní a úspěšný při kontrole nákladů spojených s podnikáním.
4) Jak dlouho jsou akcie společnosti veřejně obchodované?
Buffett bere typicky v úvahu pouze společnosti, které se veřejně obchodují minimálně po dobu 10 let. Výsledkem je fakt, že většina technologických společností, které měly IPO v poslední dekádě, se vůbec nedostane do jeho hledáčku. Nemluvě o skutečnosti, že Buffett investuje pouze do společností, jejichž byznysu plně rozumí, což znamená, že se technologickým společnostem raději vyhýbá. Dává tudíž smysl, že jedním z jeho kritérií je „dlouhověkost“ společnosti. Hodnotové investování znamená hledání takových společností, které úspěšně obstály ve zkoušce času a zároveň jsou v současné době podhodnocené.
Nikdy nepodceňujme hodnotu historické výkonnosti, která demonstruje schopnost (či neschopnost) společnosti zvyšovat její hodnotu pro akcionáře. Mějme však také na paměti, že historická výkonnost akcií negarantuje přesný vývoj v budoucnosti. Prací hodnotových investorů je zjistit, jak dobře může společnost dále fungovat v návaznosti na minulý vývoj. Určení tohoto je ze své podstaty velmi složité, ale právě Buffett je v tomto skutečně dobrý.
5) Závisí výrobky společnosti na komoditách?
Při přemýšlení o významu této otázky můžeme pravděpodobně dojít k závěru, že se jedná o poměrně radikální způsob, jak zúžit výběr potencionálních společností. Buffett však vidí tuto otázku jako velmi důležitou. Má sklon vyhýbat se (ale ne vždy) společnostem, jejichž produkty jsou k nerozeznání (nejsou nějak unikátní) od konkurence, a těm, které se spoléhají pouze na komodity například v podobě ropy a plynu. Pokud společnost nenabízí nic jiného než x dalších společností v odvětví, tak v tom vidí malou přidanou hodnotu. Naopak, když vidí, že má společnost nějakou charakteristiku, kterou je těžké napodobit, tak to bere jako důležitou konkurenční výhodu či určitý ochranný hradní příkop. Čím širší je tento příkop, tím těžší je pro konkurenty získat podíl na trhu, což je ve finále to, oč Buffettovi běží.
6) Je vnitřní hodnota společnosti minimálně o 25 % vyšší oproti hodnotě tržní?
Tato otázka je velmi podstatná. Nalezení společností, které splňují předchozích pět kritérií, je jedna věc, ale určení, jestli jsou podhodnocené, je ta nejtěžší část v rámci hodnotového investování, v čemž zároveň Buffett vyniká. Chceme-li na tuto otázku odpovědět, musíme být schopni určit vnitřní hodnotu společnosti na základě analýzy firemních fundamentů, mezi které můžeme zařadit například zisky, výnosy či aktiva. Vnitřní hodnota společnosti je obvykle vyšší (a mnohem komplikovanější) než likvidační hodnota, která představuje hodnotu společnosti, pokud by byla právě dnes rozdělena a rozprodána. Likvidační hodnota však na druhé straně neobsahuje nehmotná aktiva, do nichž lze přiřadit například hodnotu značky společnosti na trhu, protože ta není viditelná v publikovaných finančních výkazech.
Jakmile Buffett určí vnitřní hodnotu společnosti jako celku, porovnává ji s aktuální tržní kapitalizací, což je její celková tržní hodnota (= počet akcií krát tržní cena akcie). Pokud je spočítaná vnitřní hodnota nejméně o 25 % vyšší při srovnání s tržní kapitalizací, tak v ní Buffett vidí společnost, která má hodnotu. Zní to poměrně jednoduše, že? Jeho úspěch závisí především na bezkonkurenční dovednosti při přesném určení vnitřní hodnoty. I když zde můžeme nastínit některé z otázek, které si pokládá, stejně nemáme moc možností pro pochopení, jak je možné získat takové precizní zvládnutí tohoto výpočtu, který není pevně dán v teoretické či empirické rovině, protože daná hodnota je pouze odhadovaná a nepochybně by se nám lišila, pokud bych se o její vyjádření pokoušel já či kdokoliv z vás.
Závěr článku
Jak jste si asi už všimli, Buffettův investiční styl je podobný stylu člověka, který hledá velmi výhodné nabídky při nákupech, a zároveň při tom ještě dokáže stát nohama na zemi. Toto je viditelné například na skutečnosti, že nechce žít v obrovském domě, nesbírá drahá auta a nejezdí do práce limuzínou. Hodnotové investování se nepochybně neobejde bez nějaké té kritiky a je zároveň úplně jedno, jestli Buffetta máte rádi či nikoliv, protože jedna věc je zřejmá. Je jedním z nejbohatších lidí na světě, což samo o sobě musí o něčem vypovídat. V poslední větě tohoto článku si bude dobré připomenout, že nejdůležitější a nejtěžší věc pro jakéhokoliv hodnotového investora je přesné určení vnitřní hodnoty společnosti.
Inspirace pro překlad originálního článku nalezena z webu investopedia.